Ukázka

“Seňor, já...” Anna se zarazí, jako by pečlivě vážila slova. “Seňor, pokojské toho v hotelu vidí mnoho. Můžu vás ujistit, že vaši rodiče se nehodlají rozejít.”
“Vy něco víte?”
Anna zavře oči a otráveně vzdychne. “Podle hotelových pravidel vám toho nemůžu víc říct.” Předkloní se a položí dlaň Danielovi na ruku. “Seňor, vaši rodiče se nerozcházejí. Jsem si tím tak jistá, že se s vámi klidně vsadím. Jestli se pletu, tak vám pomůžu s vaším projektem.”
“Budete moje Jane Doe?”
“Ne, to nebudu,” odvětí Anna. “Ale budu Tom Collins.”
“Kdo je Tom Collins?”
“Tom Collins je jeden drink, který mají v hotelovém baru. Dává se do něj spousta ledu,” líbezně se na něj usměje. Daniela to rozesměje. “Ale o tom projektu vůbec nemusíme mluvit, protože tu sázku vyhraju,” poznamenává Anna.
Daniel pozoruje její křehkou ruku na své. Dotýká se ho přesně jako u auta ve Vallecasu. Daniel pomalu obrátí ruku. Jejich prsty se o sebe otřou a jemně se propletou. Rukou mu projede vlna tepla. Anna zamžiká víčky a zavře oči. “Já … jsou tohhle ty fotky z Vallecasu?”
Vstane a jejich ruce se zase rozpletou. Anna popojde k fotografiím rozloženým na stole. Mlčky stojí zády k Danielovi. On si nervózně přejíždí dlaněmi po stehnech. “Miguel je dnes nazvětšoval.” Jedna fotografie je na papíře většího formátu. Je to Fugův portrét a je úžasný.
“Dios Mío!” zvolá Anna. “Podívejte se na Fugu. Vypadá jako opravdový torero! Rafa bude nadšený.”
Daniel se k ní zezadu přiblíží. “Jsem rád, že se vám líbí. Vezměte ji Rafovi. Vím, že ji potřebuje na propagaci toho zápasu.” Daniel vloží fotografii do obálky.
“Bude mít ohromnou radost, seňor. Gracias. Chováte se k mé rodině moc hezky.” Podívá se na něj. “Měla bych už jít. Kdybyste potřeboval ještě led, zavolejte si pokojovou službu.” Nervózně se zasměje a vykročí ke dveřím.
Daniel nechce, aby odešla. “Viděl jsem dneska vaši sestřenici.”
Anna se zarazí. “Vy jste viděl Puri? Kde?”
“V Incluse. Antonio mi poradil, abych tam šel fotit.” (str. 244 –245)